Český jazyk

Domácí příprava z českého jazyka – 9. A,B

27. - 30. 4. 2020

Přeji vám krásné jarní dny, milí deváťáci. Připravila jsem pro vás další část opakování učiva skladby. Dnes se zaměříme na rozvíjející větné členy a jejich procvičování v pracovním sešitu. Také mám pro vás připravené procvičování a opakování ve formě pracovního listu (najdete ho jako samostatnou přílohu). V příští přípravě se zase budeme více věnovat literatuře a slohu. Zatím vše nasvědčuje tomu, že se už do konce školního roku neuvidíme (stále ale doufám, že alespoň ti, které čekají přijímací zkoušky, se budou moci ve škole zúčastnit konzultací a procvičování učiva). Tak se prosím i nadále věnujte samostudiu - má to smysl. Výklad učiva, který vám tu předkládám, je souhrnem toho, co najdete v učebnici, ale také sem doplním to, co v učebnici nenajdete, ale budete to potřebovat pro zopakování učiva – třeba na přijímačky (a možná si to vytisknete nebo uložíte na „horší časy“…). Přeji vám hodně úspěchů při vypracování úkolů, trpělivost, pevné zdraví a stálý optimismus.                                   Vaše češtinářka

 

  1. Výklad učiva:
  1. PŘÍVLASTEK - PK
  1. Přívlastek shodný a neshodný

Že je přívlastek rozvíjející větný člen, který závisí na podstatném jménu (červený svetr) nebo zájmenu (její já), už víme. Také víme, že rozlišujeme přívlastek shodný a neshodný a dokážeme je podle možnosti zaměnit (puntíkatý šátek – šátek s puntíky).

  1. Přívlastek postupně rozvíjející a několikanásobný
  • POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ: jednotlivé členy nelze propojit spojkou a, i, ani, nebo, nepíše se mezi nimi čárka. K podstatnému jménu se postupně přidávají přívlastky, které zpřesňují a doplňují. Např. HUDBA: světová hudba – populární světová hudba – současná populární světová hudba
  • NĚKOLIKANÁSOBNÝ: mezi jednotlivé členy lze vložit spojku a, i, ani, nebo, kterou lze nahradit čárkou. Podstatné jméno je tak rozvíjeno přívlastky, které patří do jedné významové řady. 

Např. HUDBA: česká, německá, italská a francouzská hudba.

  1. Přívlastek těsný a volný
  • TĚSNÝ: nemůžeme ho vypustit, protože by se změnil smysl věty, neoddělujeme ho čárkou, stojí zpravidla za podstatným jménem, které rozvíjí.

např. ve větě Žáci přihlášení na zájezd do Anglie si přišli k vyučujícímu pro další informace. – pokud vynecháme tučně vytištěný přívlastek, věta bude mít zcela jiný a širší význam.

  • VOLNÝ: vyjadřuje doplňující vlastnost, která při vynechání nezmění smysl věty, stojí také zpravidla za podstatným jménem, oddělujeme ho čárkou z „obou stran“.

např. ve větě Lyžaři, oblečení v barevných kombinézách, se řadili u vleku na sjezdovce.

 

  1. DOPLNĚK - D
  • je rozvíjející větný člen, který dělá velké problémy při určování…
  • vyjadřuje vlastnost jména za určitého děje (např. Děti se vrátily po prázdninách opálené.  Jaké jsou děti? opálené + vrátily se opálené.
  • ve větě závisí na podstatném jménu (nebo zájmenu) v platnosti podmětu nebo předmětu a na plnovýznamovém slovesu v platnosti přísudku
  • slova sám (sama, samo, sami, samy) a rád (ráda, rádo, rádi, rády) jsou ve větě vždy doplňkem
  1.  doplněk shodný -  s podst. jménem má shodu v rodě, čísle, pádě – Děti si hrály na pískovišti samy. (nikoli sami, sama, sám…)
  2. doplněk neshodný – vlastnost vyjádřená doplňkem je podstatnému jménu přisouzena slovesem – Při hře jsme Jirku zvolili (určili, stanovili) kapitánem. (nikoli jsme řekli, přesvědčili, přikázali kapitánem) nebo Vyučila se kuchařkou. (nikoli pracovala, věnovala se kuchařkou) – tvar doplňku je dán valencí (tj. nutností doplnit jméno ve správném pádu) slovesa. Tento druh doplňku je dost těžký a měli byste se s ním setkat až na střední škole (a pouze okrajově)

 

  1. PŘEDMĚT - PT
  • ptáme se na něj pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu
  • ve větě závisí na slovesu (kreslím obrázek), přídavném jménu (Česká republika je bohatá na  památky) nebo citoslovci, které je přísudkem (Kočka chňap myš)
  • pokud se rozhodujeme, zda určovaný větný člen je předmětem, nebo příslovečným určením, tj. můžeme se na něj zeptat pádovou otázkou i příslovcem, přednost má příslovečné určení

 

  1. PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ -  PU
  • vyjadřuje různé dějové okolnosti a vztahy
  • ve větě závisí nejčastěji na slovesu (domů přijdu brzy), přídavném jménu (nově opravený dům) nebo příslovci (tváří se docela příjemně)
  • rozlišujeme 8 druhů příslovečného určení: místa (Pum), času (Puč), způsobu (Puz), míry (Pumí), příčiny (Pupříč), účelu (Puúč), podmínky (Pupod) a přípustky (Pupříp)

 

      

B)  Procvičování bude probíhat:

  1. v pracovním sešitu na str. 28 – 31 (všechna cvičení kromě přístavku)
  2. formou pracovního listu, který, jak už jsem napsala na začátku, najdete jako samostatnou přílohu. Doporučuji stáhnout si a vyplnit na počítači, případně mi poslat ke kontrole (splněný úkol vám bude přičten k dobru při závěrečném hodnocení) na mou školní mailovou adresu (minule se nám někam vytratila …): vendulka.jancarova@zsvelesin.cz