Dějepis

Dějepisná příprava X. – na týden od 25. 5. do 29. 5.

ŘEŠENÍ MINULÝCH POZNÁMEK

Počátek protireformace – 16. století /uč. s. 121, 101/

Protireformace = snaha katolické církve vytlačit vliv reformace a znovu získat na svoji stranu všechny věřící. Boje proti reformaci se ujal nový církevní řád, založený v 16. století. Říkáme mu jezuitský řád, založil ho Ignác z Loyoly /čti z lojoli/. Jezuité působili hlavně na vyšších školách, gymnáziích a univerzitách. Jezuité zakládali v katolických městech školy, tzv. koleje, které měly vysokou úroveň. První mimopražská jezuitská kolej byla založena v Českém Krumlově zásluhou Viléma z Rožmberka. Jezuité byli posíláni šířit katolickou víru mezi evangelíky v zemích, kde se prosadila reformace.

Do střetu s katolickou církví se často dostávali humanističtí učenci. Studovali přírodu a její zákonitosti. Rodily se počátky věd, jako byla fyzika, chemie a botanika. Učenci zkoumali příčiny chorob, prováděli zakázané pitvy lidského těla. Pokročilo zkoumání vesmíru. Polský učenec Mikuláš Koperník dokázal, že Země není středem vesmíru, ale že se Země otáčí kolem své osy a obíhá kolem Slunce. Odvážil se to zveřejnit až na konci svého života. Za šíření jeho názorů byl italský astronom Galileo Galilei povolán před církevní soud a musel své učení odvolat. Giordano Bruno /čti džordáno/ byl roku 1600 upálen za své názory na pojetí světa a vesmíru.

Nástup Habsburků na český trůn /uč. s. 128, 132/

R. 1526 zvolili čeští stavové na zemském sněmu Ferdinanda I. Habsburského českým králem. Jeho bratrem byl španělský král Karel V. Jeho manželkou byla Anna Jagellonská, sestra Ludvíka Jagellonského. České stavy, které na českém sněmu zasedaly v 15. a 16. století, představovali zástupci vysoké šlechty = páni, nižší šlechty = rytíři - a královských měst. Titul nezískal dědičně. Pod svou vládou spojil země rakouské, české království a část uherského království. Ferdinand neplnil předvolební sliby a dostal se do sporu s českými stavy, protože za sídelní místo si zvolil Vídeň, chtěl český stát rekatolizovat – tedy aby celá říše vyznávala katolické náboženství, a omezoval moc českých stavů – chtěl vládnout sám. Zvyšoval daně, aby vedl války se svými protivníky.

Od roku 1526 do roku 1918 bylo české království součástí habsburské říše.

ÚTERÝ 26. 5.

Maxmilián, Rudolf a Matyáš Habsburský 15. – 16. století /uč. s. 129 – 133/

Habsburkové byli katolíci, kdežto v českých zemích byla převaha křesťanských nekatolíků. Ferdinandův syn ……………………………… ústně schválil v ………………….. konfesi svobodu náboženského vyznání pro všechny křesťany v českém království. Nejvýznamnějším z těchto Habsburků byl Rudolf II., syn ………………… Rudolf strávil mládí u svého ………………, španělského krále ………………… Habsburského. Hluboká katolická ………………… a nádhera španělského ……………. ho ovlivnily na celý život. Z obavy před útokem Turků na Vídeň přesunul Rudolf habsburský dvůr do ……………….. a zvolil ho za …………………. město habsburské říše. Rudolf mluvil …………………. ………………… a měl velký všeobecný …………………. Do Prahy zval řadu významných …………………….. a ……………………… V císařových službách bádali ……………………………………… , ………………………………….., lékař……………………………., který zde provedl v Čechách poprvé ………………………….. Rudolf podepsal českým stavům /česká společnost byla rozdělena na tzv. stavy/ tzv. Rudolfům Majestát, která potvrzovala dřívější ústní slib ……………………………………………… Listina zaručovala v zemi ………………….svobodu. Po Rudolfově smrti nastoupil jeho mladší bratr …………………… a za hlavní město opět zvolil ……………………..

PODÍVEJ SE NA KRÁTKÉ VIDEO slavne-dny 20. 1. Den, kdy zemřel Rudolf II.

STŘEDA 27. 5.

Evropské hospodářství v 16. století

Většina lidí žila na v……………………. Rolníci rozšiřují p…………….., lépe obdělávají p……………., rozšiřuje se používání železného pl………………., tím se dosahuje větších v………………………… Zemědělskou výrobu začíná organizovat také šlechta, která zakládá velkostatky /ovčíny, pivovary, rybníky…/.

Řemeslníci používají dokonalejší nástroje a lépe organizují práci v dílnách. Využívají zdokonalené vodní kolo a více větrných mlýnů. Při předení se využívá kolovrat. Roste poptávka po papíru a střelných zbraních.

Na rožmberském velkostatku největší výnosy vykazovalo ………………………. ………………….., kterému jeho vrcholnou podobu vtiskl ………………. …………………… z Jelčan a Sedlčan. Další vzkvétající odvětví bylo ………………………………. Rožmberkové dále podnikali v dálkovém obchodu se …………………………, v chovu ……………………… dobytka, výrobě m……………. a s………………….., pro vlastní potřeby chovali ………………….. a ………………………. dobytek, začali s chovem o……………….

Nejprve si přečti následující text, potom doplň poznámky, využij i dosavadních znalostí

Hospodářská reforma rožmberského velkostatku ve 2. pol. 16. st. /Jč. sborník historický 2016/

V průběhu 16. st. prošel český šlechtický velkostatek výraznou proměnou. Snížení peněžitých platů, které plynuly do vrchnostenských pokladen z poddanských dávek, i omezení ekonomické a politické převahy měst vedly k tomu, že se šlechta začala více zajímat o hospodaření na svých statcích. Cílem menších i větších držitelů půdy bylo zefektivnění vlastního podnikání a přechod od pasivního využívání rodového majetku k aktivnímu provozování velkostatku. Lukrativní odvětví: pivovarnictví a rybníkářství. Pivovarnictví vyžadovalo trvalý přísun kvalitních obilnin, zvláště pšenice, která se do té doby pěstovala v menšině kvůli převládající spotřebě žita na výrobu chleba. Pokud šlechta chtěla být ve svých podnikatelských záměrech úspěšná, musela reorganizovat dosavadní fungování hospodářských dvorů a zajistit pivovarům levné a kvalitní suroviny v dostatečném množství. Rozvinul se obchod s obilím.

Rožmberský velkostatek: největší výnosy vykazovalo třeboňské rybníkářství, kterému jeho vrcholnou podobu vtiskl Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan ve druhé pol. 16. st. Další vzkvétající odvětví bylo pivovarnictví. Ačkoliv bylo pivo určeno pouze pro domácí trh a nepřekročilo, na rozdíl od třeboňských kaprů, hranice panství, převyšoval hrubý příjem z prodeje piva více jak dvojnásobné výnosy z rybníkářství. Většinu zisků ovšem spolykal nákup pivovarnických surovin, především pšenice.

Další, méně lukrativní druhy podnikání:

• lesní hospodářství -dálkový obchod se dřevem, které se plavilo až do Prahy
• chov hovězího dobytka, jemuž příhodné podmínky poskytovalo právě pivovarnictví zajišťující dostatek krmiva v podobě pivovarského odpadu pro téměř dvě stovky dojných krav, více jak stovku volů a o něco méně jalovic. Největší význam pak mělo obzvláště mlékárenství dodávající na místní trh velké množství másla a sýrů
• chov drůbeže a vepřového dobytka pokrýval z větší části hlavně potřeby dvora a jen minimum bylo určeno pro obchod na vnitřním trhu.
• Chov ovcí – stál stranou, první ovčín máme v pramenech doložen až na poč. 17. st. /i když menší počet mohl být při dvorech chován již před rokem 1600/

Doplňující text pro ty, kteří se chtějí dozvědět něco navíc

M. Ryantová: Manželství a rodinné vztahy posledních Rožmberků LŠH Praha

Vilém z Rožmberka – jeho jméno bylo obvyklé v matčině rodině; před ním umřeli v kojeneckém věku 2 chlapci. 2 týdny po narození Petra Voka umírá otec a vlády nad rožmberským domem se ujal jeho strýc Petr V.

Pro Viléma se hledala vhodná škola, aby se naučil vše, co bude potřebovat budoucí vladař rožmberského domu. Studoval v nové škole v Mladé Boleslavi, v Pasově,… Petr Vok nešel na výběrové školy, ale byl vzděláván doma domácími preceptory a ve škole zřízené pro něj. Petr Vok postrádal hlubší zájem o vzdělání.

První Vilémova manželka byla luteránka Kateřina Brunšvická, Vilém byl katolík, byl tolerantní, šel proti panovníkově snaze rekatolizace. Manželství bylo šťastné, Vilém byl často mimo domov. Kateřina měla nevalné zdraví, prodělávala ozdravné kúry v Karlových Varech, které jí uškodily, a ve 25 letech umřela. Vilém to nesl těžce a vážně onemocněl /vypadalo to jako mrtvice/.

Druhá manželka byla také nekatolička – Žofie Braniborská, příslušnice prestižního rodu, z rodiny Hohenzollernů, dcera braniborského kurfiřta. Také šťastné, ale krátké manželství. Po 2,5 letech žena umírá na nějaký nádor v hrdle. Po její smrti byl vdovcem 14 let.

Třetí manželka byla Anna – Marie Bádenská, byla o 27 let mladší /bylo jí 16 let/ byla katolička, brzy zemřela na zhoubný nádor. Vilém byl zřejmě neplodný – možná kvůli rodovému zatížení – příbuzenské sňatky. Vilém vysvětloval úmrtí manželek těhotenstvím, ale zřejmě tomu tak nebylo.

Čtvrtá manželka byla dcerou jeho dávného přítele – Polyxéna z Pernštejna, byla krásná, inteligentní, měla dobrý starobylý původ, ale rodina po smrti otce byla zadlužená. Byla katolička – katolíků bylo v zemi málo. Byla o 31 let mladší. Nikdo bohatší a váženější než Vilém v království nebyl. Manželství bylo zřejmě klidné, spokojené. Vilém byl ohleduplný, starostlivý a tolerantní k jejím zábavám – milovala tanec – nešetřil na ní, Polyxéna si od Viléma udržovala citový odstup, ale projevovala mu úctu. Vilém prominul Polyxéně věno a převzal dluhy jejího bratra. Sňatkem stoupla Vilémova společenská prestiž. Po 5 letech 57letý Vilém umírá.

Petr Vok otálel se sňatkem, kolem čtyřicítky se už vybouřil a hledal nevěstu. Měl zdravotní problémy – močový kámen, už jako třicátník kvůli tomu nemohl jezdit na koni. Měl špatnou životosprávu. Sourozenci se mu rozptýlili, jedna sestra umřela, byl sám. Našel si Kateřinu z Ludanic na Moravě, Vilém to podporoval, Petr Vok musel získat souhlas moravských pánů, ti rozhodovali o osudu sňatků moravských šlechticů. Kateřina měla nelehké dětství, odrazilo se to na její psychice. Kronikář Březan uvádí, že byla vychovávána jako „ovce mezi vlky“ – mezi cizími lidmi, kterým šlo jen o majetek. Petr Vok se choval ke Kateřině velmi pěkně, toužil po dědici, jeho sestra se k ní chovala skoro jako matka. Pak se zřejmě Kateřina zapletla s nějakým služebníkem, trpěla poruchami nálad, depresí, hysterií, byla bezdětná. V 34 letech zemřela. Petr Vok se pak rozhodl Krumlov prodat a v tichosti odjel do Třeboně.

Petr Vok se hlásil k jednotě bratrské, proto ho Vilém nepozval na okázalou katolickou svatbu s Polyxénou, tím se zhoršily sourozenecké vztahy. Jednota bratrská byla v té době nezákonná, Petr Vok se k JB přihlásil veřejně. Po smrti Viléma se Petr Vok k Pylyxéně zachoval velmi hezky. Pomohla před Vilémovou smrtí zlepšit vztahy mezi bratry.

Pražské jezulátko

Do Čech je přivezla matka Polyxeny z Lobkovic – provdala se za Vratislava II. Pernštejna. Byl to její svatební dar, který dostala od své matky. Přijela ze Španělska. Dcera Polyxena z Pernštejna se po smrti Viléma z Rožmberka provdala za Lobkovice – II. manželství. Sošku darovala klášteru v Praze jako poděkování, že ve věku více než 40 let přivedla na svět své jediné dítě – syna. Všichni současní Lobkovicové jsou jeho potomci.

Soška je vystavená v chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze.