Dějepis
Dějepisná příprava VI. – na týden od 27. 4. – 1. 5.
ŘEŠENÍ MINULÝCH POZNÁMEK
První pražská defenestrace, založení Tábora /uč. s. 87/
1.Opiš z učebnice odstavec o defenestraci. Vysvětli zvlášť termín defenestrace. viz uč.
2.Kde bylo město Tábor založeno, kdo ho založil? Město bylo založeno na strategicky výhodném místě nad řekou Lužnicí v jižních Čechách.
3.Jakým životem chtěli husité v Táboře žít? důsledně podle Božích zákonů
4.Kdo přicházel do města, jak to udělali noví obyvatelé s majetkem? Přicházeli sem lidé z okolních vesnic, kteří opustili své chalupy a pole, řemeslníci, ale i někteří měšťané a chudší šlechtici. Všechen svůj majetek, který s sebou přinesli, v této době odevzdávali do kádí pro společnou potřebu.
5.Jak si obyvatelé Tábora říkali? Nazývali se mezi sebou bratři a sestry.
6.Kdo stál v čele Tábora? Kdo se staral o vojenské záležitosti? V čele obce stáli 4 hejtmani, kteří se starali o vojenské záležitosti, spolu s nimi obec řídili i táborští kněží.
7. Jaké svátosti přijímali podle tvých dosavadních znalostí věřící v Táboře? hostii, která představovala tělo Páně, a víno, které představovalo krev Páně = tomu se říká přijímání pod obojí způsobou
Od vzniku Tábora po Žižkovu smrt /uč. s. 88 – 90/
Předpovědi o blízkém konci světa se nenaplnily, tak se husité rozhodli, že si společnost spravedlivých vybudují sami. Na jihu Čech vybudovali na jaře roku 1420 nad řekou Lužnicí město zvané Hradiště hory Tábor jako předsíň do říše Kristovy. Husité z Tábora si říkali táborité, táboři. Chtěli žít důsledně podle Božích zákonů. Přicházeli sem lidé z okolních vesnic, kteří opustili své chalupy a pole, řemeslníci a chudší šlechtici. Všechen svůj majetek odevzdávali do kádí pro společnou potřebu. Říkali si mezi sebou bratři a sestry, chtěli si být ve všem rovni. V čele Tábora stáli husitští kněží spolu se čtyřmi hejtmany. Brzy se ukázalo, že všichni nemohou dělat všechno, že v Táboře chybějí potraviny. Už na podzim roku 1420 začalo město vybírat poddanské dávky z okolních vsí. Sen o společenské rovnosti se zhroutil. První bitvu svedli husité v březnu roku 1420 u Sudoměře, kde porazili vojsko „železných pánů“ /ozbrojených šlechticů/, kteří je pronásledovali. Protože husité odmítli uznat Zikmunda Lucemburského jako českého krále, uspořádal roku 1420 1. křížovou výpravu do Čech. V červenci proběhla rozhodující bitva na Vítkově, kterou husité pod vedením geniálního vojevůdce Jana Žižky z Trocnova vyhráli. Husité pocházeli z různých vrstev obyvatelstva, ve svých cílech se lišili. Největší /= nejradikálnější/ změny požadovali táborité. Program všech husitů byl shrnut do programu nazvaného čtyři pražské artikuly. Roku 1424 zemřel u Přibyslavi Jan Žižka. Byl v té době už slepý na obě oči.
Od Žižkovy smrti po Zikmundovu smrt /uč. S. 89 – 92/
Po Žižkově smrti stanul v čele husitů kněz Prokop Holý. Pocházel z bohaté patricijské rodiny a byl velmi vzdělaný. Pod jeho vedením husité opět vítězili. Papež poznal, že vojensky husity nezlomí. Celkem proti husitům vyhlásil 5 křížových výprav. Proto se rozhodl, že husity mezi sebou znesváří, a pozval je na koncil do Basileje. /dnešní Švýcarsko/. To se mu podařilo. Obyvatelé českého království už husity nepodporovali. Chtěli ukončit války. Umírnění husité chtěli mír a dohodu se Zikmundem. Táboři a sirotci /= husité z východních Čech, po Žižkově smrti si říkali sirotci/ chtěli dál válčit, byla to jejich práce. R. 1434 svedli mezi sebou bitvu u Lipan. Vyhráli umírnění husité. Táboři a sirotci prohráli. Zikmund byl přijat roku 1436 za českého krále. O rok později - 1437 zemřel.
Rozšiřující text o husitství pro zájemce:
Petr Čornej /náš největší znalec Jana Žižky/– Jan Žižka LŠH 2019
Nevíme, kdy a kde se narodil. Zřejmě roku 1360. Odvozujeme to ze svatební smlouvy r. 1378, kde byl podepsán jako svědek. Zletilost byla ve střdk stanovena na 14 let. Svědek musel být zletilý. O narození v Trocnově se hovoří až v 16. st. Mohl se ale narodit i jinde. Nevíme ani, kdo byli jeho rodiče. Jsou jen dohady.
Měl přízvisko Žižka – neužíval je nikdo z příbuzenstva, ani sestra. Nejspíš to značí jeho nápadný znak související se ztrátou oka /odkazuje na oční defekt z dětství/. Přízvisek Žižka bylo v jeho době mnoho – souviselo to s úrazy. I ženy měly přízvisko Žižka. Znamená to jednooký nebo člověka s oční vadou. Nebyla to nadávka.
Ze záznamů vyplývá, že byl špatný hospodář. Nemíval hotové peníze a zadlužoval se /je dochován záznam o nesplacené půjčce u budějckých židovek/. Prodal i věno manželky Kateřiny i všechno v Trocnově. /Jan a Kateřina byla tehdy nejobvyklejší jména./ Ale psal se z Trocnova. Znamení raka je doloženo na 2 pečetích. Rak je symbolem vzdoru a umanutosti. Nevíme, jestli název Trocnov nesouvisí i s tímto znakem – Trotz = německy vzdor.
Události po roce 1384: Žižka na 20 let mizí z hist. pramenů. Nevíme o něm nic. Je to zvláštní, protože z té doby se dochovalo pramenů dost. Možné je, že byl žoldnéřem za hranicemi.
Žižka musel být známý mezi lidem, musel mít pověst, jinak by se nedostal mezi přední muže revoluce.
Byl ve skupině Matěje Vůdce – nebyli to jen silniční lapkové, ale škodili Rožmberkům ve službách moravských šlechticů. Ukazuje se, že si potrpěl na šlechtickou čest. Zabil minimálně 2 lidi /povozníka s nákladem herinků = slanečků, …/ - neměl rozpaky. Tuto schopnost měl mít každý šlechtic – k tomu byl šlechtic vychován. Z toho vyplývá, že Žižka považoval ozbrojený boj za něco přirozeného X od husitských a katolických kněží.
Družina Matěje Vůdce byla rozprášena. Žižka nebyl popraven – někdo měl na něm zájem. /Druhové Matěje Vůdce Žižku několikrát práskli. Žižka získá amnestní list od krále Václava IV. Kdo se za něj přimluvil? Žižka byl doporučen jako člen ostrahy Václava IV. Žižkovi bylo už kolem 60 let – to znamenalo ve střdk stáří.
V Praze se seznámí s husitským programem a je jeho velkým stoupencem. Žižka už musí myslet na smrt. Bude spasen? Kam přijde po smrti? Uměl jen bojovat, tak husitský program brání se zbraní a nepřišlo by mu to divné. Z kriminálníka se stal vůdcem božím. 30. 7. 1419 se objevuje při defenestraci. Stane se hejtmanem.
On jako boží bojovník opovrhoval pozemskými statky /nikdy neměl majetek/ - on si v revoluci nenahrabal žádný majetek. Byl to husitský radikál. Proto roku 1419 odešel z Prahy. Žižka považoval Zikmunda za Antikrista. Žižka odešel do Plzně. To bylo centrem radikálů a chiliastů. Od té doby je hejtman. Odchází do Tábora. Je velitelem táborského vojska. To jsou ti ohniví andělé … vypalují kláštery … Roku 1420 z toho vystřízlivěl. Nežil v Táboře. Nikde nežil. Byl polní velitel. Úspěšný válečník, ale vstupuje také do vojenských legend – protože se stará o vojáky, stará se o vdovy po vojácích. Píše osobní dopisy na radnice, aby vdově pomohli. Proto ho nazývají Bratr Žižka.
Roku 1421 dochází ke krizi mezi Žižkou a táborskými kněžími – těm vadí to násilí. Žižka si někdy přivlastňuje i kněžské aktivity. Žižka vidí v hostii tělo Krista, proto vraždí adamity. Odchází z Tábora do východních Čech. Buduje tam nové vojsko.
Jakoubek ze Stříbra je proti tomu, že bojují i ženy. Na prvních vyobrazeních jsou ženy s cepy, později už je tam nekreslili.
Vavřinec z Březové Žižku charakterizuje jako „obzvláštního“ /= jedinečného/ služebníka Václava IV. Znal ho. Píše o něm, že byl odvážný a statečný. Nepíše, že by byl uvážlivý, předvídavý. Asi byl jednoduchý a odvážný.
Svědectví Petra Chelčického: pro něj je Žižka nepřijatelnou osobou – nelze přece pálit, vraždit,… Ale občas si Žižka zachová i zdravý rozum – např. nezaútočí na Prahu.
Jeho smrt: mohl mít nádorové onemocnění, sepsi, …
K husitství
Sociální průřez stoupenců revoluce: Od 60. let 19. st. přežívá absurdní, komunistickou ideologií umocněné mínění, že husitství nalezlo své přívržence téměř výhradně v selských a řemeslnických vrstvách, eventuálně mezi městskou a venkovskou chudinou. Ve skutečnosti měl Hus a husitský program od počátku velkou podporu i v řadách vysoké šlechty /Vartenberkové, Valdštejnové, Šternberkové, páni z Kunštátu a Poděbrad, z Hradce, páni z Kravař,…/ Ještě větší podpoře se 4 artikuly těšily v prostředí nižší šlechty.
Města: na katolické straně zůstaly v Čechách z větších měst jen Plzeň, Č. Budějovice, Most, Cheb. Na Moravě naopak všechna velká města byla katolická a venkov husitský. Právě oba šlechtické stavy a královská města lze považovat za hlavní vítěze revoluce.
Ohromující vojenská síla husitství: husitští radikálové nepřátele zpravidla nezajímali kle zabíjeli, což z nich činilo obávané bojovníky. Ovládali účinnou vojenskou taktiku, byli schopni improvizace, dodržovali disciplínu a kázeň. Sílu jim dodávalo vědomí boje za boží zákon, ale také důvěra v mimořádné schopnosti geniálního vojevůdce Jana Žižky.
Krutost hus. vojsk: Čornej – středověké války byly kruté a ještě krutější byly války, v nichž se bojovalo o absolutní svaté pravdy
Obrazoborectví: husité zastávali názor, že skutečný křesťan nepotřebuje přímluvu namalovaných a vyřezaných svatých či jejich ostatků, protože nosí Boha v srdci. Nepotřebuje varhany a jinou instrumentální hudbu v kostele, poněvadž tyto vnější efekty odvádějí jeho pozornost od slova Božího.
Kláštery: husité popírali užitečnost řeholních řádů, protože správný kněz nežije v klášterním ústraní, ale šíří slovo Boží mezi lidmi. Odtud pramenily útoky na kostely, zvláště klášterní, ničení klášterních budov a pronásledování řeholníků. X Farní kostely neničili, využívali je, oproštěné od varhan, soch a obrazů, pro své bohoslužby. Obdobné principy ovšem uplatňovaly i pozdější velké reformace – viz řádění luterských žoldnéřů císaře Karla V. roku 1527 v obsazeném Římě.
Ot. na Čorneje: Nezaráží vás, že v Česku je naopak módní říkat o husitských válečnících, že byli bandou loupežníků a žhářů? Má toto sebemrskačství ve světě obdobu?
„Víte, on je to projev naší nedospělosti, neustálého přehodnocování dějin, vnímaných jednoduchou černobílou optikou. Kdyby měly velké národy srovnatelného vojevůdce a válečníka, jako byl Jan Žižka z Trocnova, věděl by o něm celý svět, jistě by zastínil krále Artuše či Robina Hooda a byl by srovnáván s Napoleonem. Kritikům nejúspěšnějšího husitského hejtmana bych chtěl připomenout, že ho obdivoval i jimi uctívaný maršál Václav Radecký z Radče.“
ÚTERÝ 28. 4.
Husitské vojenství /Uč. s. 90 - 91
Husité vítězili z těchto důvodů:
1. Používali novou překvapivou vojenskou taktiku, která byla obranná. Žižka geniálně využíval terén, používal válečné lsti. Využíval dělostřelecké zbraně k otevřenému boji, nejen k obléhání měst. Zužitkoval i lapkovské zkušenosti - např. noční přepady, útok z lesa, atd. Vytvořil stálou armádu, to feudálové neměli. Základem vojska byli pěšáci, měli jednoduché zbraně, ochranu jim poskytovala hradba ze selských vozů svázaných kolo na kolo. /Základem feudálního vojska byla vojenská jízda v brnění./
2. Byli ochotni položit za boží zákon život, bojovali za pravdu, ne za žold a válečnou kořist.
3. Dodržovali kázeň – za přestupky proti vojenskému řádu byly tvrdé tresty,a to všem stejně.
4. Psychologickou zbraní byla píseň Ktož jsú boží bojovníci.
Novou vojenskou taktiku přejaly a rozvinuly evropské armády, po českých bojovnících byla velká poptávka.
Vypiš názvy zbraní, které používalo husitské vojsko:
HUSITSKÉ ZBRANĚ
1. Palné:
2. Chladné:
3. Střelné:
4. Husitský univerzální prostředek, který sloužil k přepravě osob i materiálu a zároveň k boji – sestavovala se z nich vozová hradba:
Poznámka: husité nevynalezli válečné vozy, ale hradbu z nich – pohyblivou, variabilní, přizpůsobivou terénu i okamžité situaci. Křižáci slyšeli, že tajemství úspěchu husitů spočívá v selských vozech, tak při 4. křížové výpravě k Tachovu v roce 1427 přitáhli křižáci s žebřiňáky. Nikdo však s nimi neuměl zacházet, takže armádu jen zdržovaly. Rytíři je považovali za ponižující, svědčí o tom výrok z té doby: „Jsem šlechtic a nikdy ze mne nebude vozka! Znám rytířský způsob boje – na hnojníku bojovat nebudu!“
Bombarda – byla královnou středověkého dělostřelectva, střílela kamenné koule, její dostřel byl do 500 m, špatně se s ní manipulovalo, jejím úkolem bylo bořit hradby, nebyla přesná, ale měla PSYCHOLOGICKÝ EFEKT, nepřítel se jí bál.
Jaký znak měli husité na praporci /=korouhvi/? – nepiš, jakou měl barvu, v učebnici je to špatně – : ZLATÁ = BOŽÍ BARVA, ČERVENÁ = KRISTOVA KREV
Ze strany 91 namaluj palcát a husitské zbraně předělané ze selského nářadí: kropáč, cep, řemdih, kůsu, sekeru. Pokud chceš, tak jakékoliv další husitské zbraně. Pokud najdeš na internetu lepší obrázky, maluj podle nich, ty v učebnici nejsou moc zřetelné – jsou malé a překrývají se.
STŘEDA 29. 4.
Jiří z Poděbrad, Jagellonci na českém trůně 15. – 16. st. /uč. S. 93 – 95/
Za nedospělého Zikmundova vnuka – Ladislava P………………… /narodil se po smrti svého otce/ zemi spravoval jako zemský s………………….. J…………… z P…………….. Po náhlém úmrtí L………………. Pohrobka byl zvolen zemským sněmem českým králem. Obnovil těžbu stříbra v ……………… ………………, uvedl do pořádku hospodářství země. V českém království bylo možné vyznávat katolické i kališnické náboženství, proto se mu říká král „d…………….. l……….“. Jiřího synové neměli nárok na královský trůn, a tak nabídl následnictví polským ……………….. Nejprve nastoupil na trůn V………………. J……………….., po něm jeho syn L…………… Ten byl zároveň českým a u……………. králem. Byl velmi odvážný, vytáhl do boje proti Turkům a zahynul roku 1526 jako dvacetiletý v bitvě u M……………….. Vladislav Jagellonský podporoval umění, za jeho vlády doznívá gotický sloh pod názvem pozdní nebo také vl……………….. gotika /chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, Vladislavský sál na Pražském hradě/.
Podívej se na www.slavne-dny 2. 3. Den, kdy byl českým králem zvolen Jiří z Poděbrad
Doplňující informace pro zájemce:
P. Čornej: Doba husitská LŠH 2011
Když umírá Zikmund, dochází k obrovské destabilizaci v prostoru střední Evropy – neumíme si představit, co to je, když ve středověku umřel silný panovník.
České království bylo po husitských válkách hospodářsky vyčerpané, ale stabilizované a mělo kvalitní !!! bojovníky /jakéhokoliv vyznání/.
Papež se spolehl na Jiříka z P. v boji proti Turkům, ale ten ho zklamal. Svatý otec měl s Jiřím z P. svatou trpělivost. 3 roky papež čekal, ale Jiří se nerozhoupal. Papež hodil Jiřího přes palubu a Jiří se ocitl mimo hru /pak později Jiří podniká cestu po Evropě … / Nastoupí nový papež. Sesadí Jiřího z trůnu. Ve hře je Matyáš Korvín. Toho papež taky nemá rád. Radši by byl, kdyby český trůn získali Poláci. Poláci usilovali dlouhodobě a rafinovaně o ovládnutí středoevropského prostoru. Papež nabídne korunu polskému králi Kazimírovi Jagelonskému. Ten odmítne. Kazimír je chytrý. Nechce vstoupit do války proti Jiřímu /nemá peníze na válku/. Kazimír ví, že je Jiří těžce nemocný, počká si, až Jiří zemře – a koruna mu spadne do klína. Papež neuzná Korvína jako českého krále. Umřel Jiří, Kazimír Jagelonský se dočkal, pošle do Čech svého syna Vladislava. Kazimír byl schopný, ale jeho žena Alžběta Habsburská ještě schopnější. Byla mladší dcerou Albrechta Habsburského a dcery Zikmunda Lucemburského. Alžběta mluvila do všeho. Měla 13 dětí, z toho 11 dospělých. Ona rozhodovala o jejich sňatcích. Její děti zaplevelily evropské královské trůny.
Jejich syn Vladislav Jagellonský byl hodný, laskavý panovník s kulturními zájmy, ale bál se velké politiky, manipulovali s ním otec i matka, jejich úkol vždy splnil. Když v pozdním věku zplodil dítě – dceru Annu – matka ještě žila – před narozením mu sepsala, jak budoucího krále vychovávat. Vnuka Ludvíka už se nedožila.
Manželka Vladislava Jag. nenavštívila Pražský hrad, protože Vladislav musel sídlit v Uhrách, to byla podmínka pro jeho zvolení uherským králem.