Český jazyk

DOMÁCÍ PŘÍPRAVA – ČESKÝ JAZYK

(20. – 24. 4. 2020)

Dobrý den, deváťáci. Doufám, že jste strávili v rámci možností příjemné Velikonoce, odpočinuli si a nabrali nové síly. Dnes nás čeká další část opakování – budeme se věnovat větným členům – konkrétně podmětu a přísudku. Také jsem pro vás připravila pracovní list s testovými otázkami. Doufám, že ti z vás, kteří se chystají k přijímacím zkouškám, pilně trénují testy z různých výukových zdrojů. Pokud máte možnost, posílejte mi výsledky svého češtinářského snažení na mou školní mailovou adresu (pro jistotu ji uvedu na konci tohoto zadání). Dnes vás nečeká žádný úkol z literární výchovy, snažte se co nejlépe pochopit a vypracovat všechny mluvnické úkoly. Dávejte na sebe pozor a nebojte se, všechno zvládnete!

I.

Skladební dvojice

Dnes si zopakujeme učivo o větných členech základních, budeme se tedy zabývat větou dvojčlennou, tj. takovou, která má podmět i přísudek (holá věta) a další rozvíjející větné členy (rozvitá věta). Nejprve trocha teorie – bude to vypadat složitě, ale je to vlastně to, co už znáte:

  1. Skladební dvojice tvoří slova, která k sobě ve větě mluvnicky a významově patří:
  1. základní skladební dvojice: podmět=přísudek (přísudek se musí shodovat s podmětem)
  2. rozvíjející větné členy: přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk

Ve skladební dvojici (kromě základní skladební dvojice, kde je shoda) je jeden člen je vždy řídící a druhý na něm závislý („v pavouku“ to znázorníme pomocí šipek, neboli větným členem řídícím se ptáme, větným členem závislým si odpovíme). Zároveň se ve větě uplatňují formální vztahy – shoda, řízenost, přimykání.

 

  1. Větnými členy nejsou (v grafickém rozboru věty –„pavouku“ je nezapisujeme samostatně, nebo je nezapisujeme vůbec):
  1. předložky, spojky
  2.  částice a citoslovce (pokud nemají funkci podmětu: Tvé ano mě překvapilo. či přísudku: Žába žbluňk  do rybníka.)
  3. samotná slovesa sponová (vždy jsou součástí přísudku jmenného se sponou s podstatným: Bratr JE nemocný. Tatínek SE STAL ředitelem.)
  4.  samotná slovesa způsobová a fázová (vždy tvoří celý přísudek s dalším slovesem: Tomáš SE MUSÍ učit. Tomáš SE ZAČAL  učit.)
  5. oslovení  a vsuvky (Napiš, Evo, všechno bez chyb. To je, myslím, pro dnešek vše.)

Pozn. Pokud vám tyto pojmy připadají povědomé, a přesto složité, nebojte se, všechny budeme postupně podrobně probírat.

Dnes se budeme intenzivně věnovat základním větným členům, tedy podmětu a přísudku:

II.

PODMĚT

  • ptáme se na něj kdo, co? a je tedy (pokud se jedná o jméno – podstatné, přídavné, zájmeno či číslovku) vždy v 1. pádě.

 

  1. Podmětem může být:
  1. podstatné jméno: Babička plete svetr. Na stavbě pracují velké stroje.
  2. přídavné jméno: Sytý hladovému nevěří. Rychlý předběhl pomalého.
  3. zájmeno: Přišli všichni. Já to nevím.
  4. číslovka (nejčastěji řadová): Odbila čtvrtá.  První se radoval z výhry.
  5. sloveso (v infinitivu): Ze tmy se ozvalo mlčet. Pracovat na sobě je velmi důležité.
  6. příslovce: Jeho možná mě rozčilovalo. Naše proč  zůstalo bez odpovědi.
  7. částice: Tvé rozhodné ne mě zaskočilo.
  8. Citoslovce: V telefonu se ozvalo hlasité haló.

 

  1. Vyjádřit podmět není v české větě vždy nutné, můžeme ho vyjádřit, ale také nemusíme (přesto ho dokážeme určit podle slovesného tvaru). Proto rozlišujeme podmět:
  1.  vyjádřený:  Fanoušci netrpělivě čekali na výsledek zápasu.
  2.  nevyjádřený: Jedeme na dovolenou (my).
  3. všeobecný (nedokážeme přesně určit konkrétní osobu pod zájmenem oni): Psali o tom v novinách. Říkali to v rozhlase. Prodávali to na tržišti.

III.

PŘÍSUDEK

  • je zpravidla tvořen slovesným tvarem, ptáme se na něj co dělá podmět?
  • podle toho, jak je přísudek vyjádřen, rozlišujeme:
  1. přísudek slovesný

aa) jednoduchý – je tvořen tvarem jen jednoho slovesa – např. KRESLIT:  Kreslím obrázek. Budu kreslit obrázek. Kreslil jsem obrázek.

 

bb) složený – je tvořen tvary dvou sloves, a to plnovýznamového a způsobového nebo fázového.

ZPŮSOBOVÁ (MODÁLNÍ) SLOVESA (znáte je z angličtiny): chtít, mít (za povinnost), moci, muset, smět, umět

FÁZOVÁ SLOVESA: začít, začínat, přestat, přestávat

Příklady: Tomáš se chce (má, může, musí, smí, umí) věnovat fotbalu. Tomáš se začal (přestal) věnovat fotbalu.

 

  1. přísudek jmenný

aa) se sponou – je tvořen SPONOVÝM SLOVESEM (být, bývat, stát se, stávat se) a tvarem podstatného nebo přídavného jména v 1. nebo 7. pádu: Maruška byla nemocná. Hugo se stal lékařem.

! Základem takového přísudku je podstatné nebo přídavné jméno, nikoli sloveso, to má funkci „spojovacího materiálu“ mezi podmětem a jménem v přísudku.

! Slovesa být/bývat, stát se/stávat se mohou samozřejmě být i plnovýznamovými slovesy (potom fungují  ve větě jako přísudek slovesný). Můžeme je ale nahradit vhodnějším synonymem: Na poličce bylo (leželo) mýdlo. To se občas stává  (přihodí).

 

bb) beze spony – v samotné větě (s ustáleným významem) v přísudku sloveso sponové nenajdeme, ale dokážeme si ho doplnit (často místo něj najdeme pomlčku): Mladí ležáci – staří žebráci (mladí ležáci jsou staří žebráci). Auto Škoda – auto roku (auto Škoda je auto roku).

 

  1. přísudek souslovný:

je zvláštní druh přísudku, který se vyskytuje v ustálených spojeních – frazémech (to jsou třeba přísloví, pořekadla, různé průpovídky)

v takovém případě neurčujeme slova, která bezprostředně patří k přísudku (nemůžeme je vynechat, protože věta by přestala mít daný smysl) jako rozvíjející větné členy, ale jako součást přísudku

PŘÍKLADY:Ivana po jeho vyznání lásky upadla do rozpaků (určitě se nebudeme ptát kam Ivana upadla? do rozpaků je tedy v tomto případě součást přísudku). Zedníci měli při dokončování stavby napilno (opět se nebudeme ptát jak měli zedníci? napilno je tedy součást přísudku).

 

Tento druh přísudku jsem  „odtajnila“ hlavně budoucím maturantům, v přijímačkách se snad nevyskytne…)

 

 

Tak, teorii máme za sebou, teď prakticky:

  1.  Do školního sešitu (nebo na papír či „počítačově“ – pokud byste mi to chtěli poslat ke kontrole) vypracujte:
  • Uč. str. 70/cv. 1 a)
  • Uč. str. 70 – 71/cv. 2 (níže ještě pro jistotu připomenu, co je to slovesný tvar jednoduchý a složenýx))
  • Uč. str. 71/cv. 3
  • Uč. str. 71/cv. 4
  • Uč. str. 71/cv. 5 (DOBROVOLNÉ)
  1. Do pracovního sešitu vypracujte:
  • PS str. 27/cv. 1
  • PS str. 27/cv. 2
  • PS str. 27/cv. 3

 

x)  Slovesný tvar jednoduchý a složený

Slovesa se časují, to všichni víme. Někdy potřebujeme při časování ještě druhé sloveso, abychom mohli utvořit správný tvar – týká se to některých tvarů v minulém čase a všech tvarů v budoucím čase, tvarů podmiňovacího způsobu a slovesných tvarů v trpném rodě:

Slovesné TVARY JEDNODUCHÉ (sloveso KRESLIT):

  1. všechny tvary přítomného času: kreslím, kreslíš, kreslí, kreslíme, kreslíte, kreslí (oni, ony, ona - děvčata)
  2. tvary minulého času ve 3. osobě čísla jednotného i množného: kreslil (on), kreslila (ona), kreslilo (ono) , kreslili (oni), kreslily (ony), kreslila (ona – děvčata)

Slovesné TVARY SLOŽENÉ (sloveso KRESLIT):

  1. tvary minulého času v 1. a 2. osobě čísla jednotného i množného: kreslil jsem, kreslil jsi, kreslili jsme, kreslili jste (napsala jsem jen tvary pro rod mužský životný, platí zde shoda přísudku s podmětem, čili v mužském neživotném, ženském a středním rodu by byla u sloves jiná koncovka…)
  2. všechny tvary budoucího času: budu kreslit, budeš kreslit, bude kreslit, budeme kreslit, budete kreslit, budou kreslit
  3. tvary podmiňovacího způsobu přítomného i minulého (napíšu jen některé tvary pro „inspiraci“): kreslil by, kreslili byste, byli bychom kreslili, byla by kreslila
  4. tvary trpného rodu – např. je kreslen, byla  kreslena

 

! Slovesný tvar jednoduchý/složený není totéž jako přísudek slovesný jednoduchý/slovesný složený. Jednou je to slovní druh, podruhé větný člen. První se týká časování sloves (popř. slovesného způsobu podmiňovacího nebo slovesného rodu trpného) – tedy slovního druhu, druhé se týká přísudku – tedy stavby věty.