Dějepis
Dějepis na tento týden a následující dva = 5 vyučovacích hodin
Všichni žáci přítomní 10. 3. ve škole obdrželi pracovní listy k následujícím látkám. Nepřítomným vyzvedli listy spolužáci – je třeba se s nimi kontaktovat, případně si listy přeposlat.
Středa 11. 3.
Postavení židů ve středověké Evropě /uč. s. 70 – 71/ - dokončíte odpovědi na otázky
A/Jak se nazývala římská provincie /začíná na J/, která na území židovského království vznikla? – odpověď najdete na s. 8, zapište ji do sešitu a najděte provincii na mapě v učebnici na s. 16, mapka A
B/ opište následující otázky do sešitu, odpovědi najdete v učebnici
1. Jaké označení nosili židé?
2. Jaké povolání nesměli provozovat?
3. Jaké povolání směli vykonávat omezeně?
4. Co bylo jejich hlavním zdrojem obživy?
5. Proč nesměli půjčovat peníze na úrok křesťané?
6. Vypiš pověry proti židům, které vymysleli křesťané
7. Kdo poskytoval židům ochranu?
8. Z jaké doby pocházejí nejstarší židovské náhrobky v Čechách?
9. Co označoval výraz ghetto /s. 70 na liště vlevo/?
Zkontroluj odpovědi:
Odpovědi:
A/ Římská provincie se jmenovala Judea
B/ 1. žluté špičaté klobouky
2. nemohli vlastnit půdu ani se zabývat zemědělstvím
3. řemesla směli vykonávat jen pro potřebu své komunity
4. obchod a finance
5. církev zakazovala křesťanům půjčování peněz na úrok jako porušení křesťanských zásad
6. židé byli podezříváni z čarodějnictví, z rituálních vražd křesťanů či trávení studní /zvlášť když vypukla epidemie nakažlivých nemocí/
7. za úplatu panovník
8. ze 13. století
9. Pro uzavřené čtvrti, v nichž museli židé žít, se od 16. st. používá označení ghetto
Tímto je látka probraná a tato samostatná práce se také zkouší.
Připomínám, že stále platí opakování látek, ze kterých jsme ještě nepsali prověrku: Dvojpolné hospodaření, Zbožnost…, Mongolové …, Křížové výpravy, Románská kultura, Románská architektura, Vesnická kolonizace, Odlesňování, Vznik měst, Významná evropská středověká města, látky týkající se postavení židovského obyvatelstva ve středověkém městě.
- 1. prověrka po prázdninách bude na Dvojpolné hospodaření, Vesnická kolonizace, Odlesňování.
- 2. prověrka: Zbožnost…, Mongolové …, Křížové výpravy
- 3. prověrka: Románská kultura, Románská architektura
1. hodinu po návratu do školy budu zkoušet Vznik měst, Významná evropská středověká města, látky týkající se postavení židovského obyvatelstva ve středověkém městě. Na harmonogramu prověrek se domluvíme 1. hodinu, ale budou následovat v brzkém sledu, nejspíše hned 2. hodinu.
Úterý 17. 3.
Lucemburkové na českém trůně – Jan Lucemburský, uč. s. 72 – 73, 76
Pročíst příslušné stránky v učebnici, doplnit poznámky v pracovním listu v sešitě, naučit. Látka se považuje za probranou.
K přečtení – ne k naučení /pro zajímavost/
Jan Lucemburský
Z knihy Emanuela Vlčka: Jak zemřeli: v Lucembursku nazýván Jan Slepý, je tam symbolem střdk. rytířství, pozůstatky Jana jsou pohřben v Lucembursku, byly zapůjčeny r. 1980 ČSSR ke zkoumání. Otec Jana Jindřich byl štíhlý, plavovlasý, bystrý, jeden z nejlepších římských císařů. Při korunovační výpravě do Itálie onemocněl malárií a zemřel.
Češi vyslali k Janu Jindřichovi poselstvo pro manžela Elišky Přemyslovny. Jindřich navrhoval svého bratra Walrama, ale Češi chtěli Jana. Eliška byla urostlé postavy, tmavých vlasů a hrdého postoje. Jan byl milován a hýčkán matkou. Měl dvě sestry: Marii – franc. královna, manželka fr. krále Karla. Beatrix byla provdána za uherského krále Karla Roberta.
Jan padl u Kresčaku, nalezen podle vyprávění mezi padlými živý a ošetřován ve stanu angl. Krále Eduarda. V noci Jan zemřel, Eduard prý plakal a řekl: Dnes padla ozdoba rytířstva. Pravda to nejspíš není. Jiné zprávy /k tomu se E. Vlček přiklání/ hovoří o tom, že byl nalezen mrtev. Král Eduard nechal přenést jeho tělo do blízkého opatství. Srdce bylo pohřbeno v klášteře dominikánek, kde je pohřbena jeho sestra Marie. /to se tak dělalo, že se srdce pohřbívalo jinde/ Karel IV. byl v bitvě raněn.
Janovy ostatky měly pohnutý osud – byly přenášeny při vpádu Francouzů, pak se ztratila hlava, při další válce byla část ostatků rozebrána, ohořelá. Dnes jsou ostatky uloženy v katedrále Panny Marie v Lucemburku. Jan zemřel padesátiletý. Měřil 171 cm, atletické postavy, svalnatá trénovaná postava, profesionální jezdec na koni – z Prahy do Paříže jel 12 – 14 dní /1 den 80 – 120 km/. Světlé pleti, vlasů, výrazné obočí, modré oči. V 41 letech oslepl na 1 oko, ve 43 letech i na druhé. Zřejmě trpěl zhoršující se slabozrakostí a zeleným zákalem. Kromě slepoty byl Jan podle nálezu ostatků zcela zdráv. Krále na poli u Kresčaku okradli – měl sečné rány na pravé ruce – měly z ruky uvolnit drahocennou zbraň a prsteny.
Ferdinand Seibt: Karel IV., císař v Evropě - o Janu Luc.
Hrabata z Lucemburku byli druhořadí vládci na levém břehu Rýna, vyšvihli se až Janem Jindřichem, králem římským. Jan Jindřich táhl přes Milán do Itálie na císařskou korunovaci, cestou se zdrželi obléháním italského města, zemřel tam Jindřichův bratr, než došli do Říma, zemřela Jindřichova manželka Markéta, římská korunovace Jindřicha proběhla za pouličních bojů v Římě. Cestou zpět zemřel na malárii. Ale císař byl.
Jan se už zpočátku panování v českém království projevil jako tvrdý a bystrý politik. Na své straně měl církev, města a několik pánů – vyšší šlechta. Proti byla značná část šlechty. Poté, co se Jan nedokázal prosadit v kandidatuře na římského krále, byl Jan nucen zapojit do vlády ve větší míře vyšší šlechtu. Vložil do jejich rukou nejvyšší zemské úřady. Na budoucí rozbroje v zemi však dost zralý nebyl. Nakonec uzavřel dohodu se šlechtou, podle níž předal do rukou Petra z Rožmberka dozor nad královskými městy, která představovala jeho nejdůležitější finanční zdroj. Královna se spojila s královou opozicí.
Jan získal pro české království Slezsko – velké a důležité území. Jan měl nadání pro objevování stále nových finančních zdrojů, méně již pro péči o ně. Ve Zbraslavské kronice se píše: koluje přísloví – Bez českého krále nikdo nemůže konečně vyřídit svou věc. Povýší, koho chce, a ušlape, koho on nechce.
Když zemřela Eliška, Jan se nevrátil z ciziny ani na její pohřeb. Eliška přivedla na svět 7 dětí. Pět z nich ji přežilo. Eliška byla pohřbena ve Zbraslavském klášteře. Janova dcera Jitka – Guta – byla provdána za franc. následníka trůnu Jana. Říkalo se jí „Bonne“, během 16letého manželství se stala pramátí rodu Valois.
Za Janova panování se v českém království neválčilo!
Václav Český
-nejmladší Janův syn. Narodil se posledního února roku 1337 v Praze. Matka Beatrix, plocházející z franc. královského rodu, snažila se mu zajistit přízeň českého prostředí volbou křestního jména patrona země. Již ve chvíli, kdy se král Jan podruhé oženil, bylo smlouvami předurčeno, že se potomek z jeho druhého manželství ujme rodových držav v Lucembursku. Kdy malý Václav opustil Prahu, nevíme. Matka byla rozladěná poměry v Čechách i v rodině a odjela do Francie a zanechala chlapce kojným. R. 1340 napsal Jan L. závěť, podle níž nejstaršímu Karlovi odkázal Čechy, Budyšínsko a Zhořelecko /=Lužici/, mladšímu Janu Jindřichovi markrabství moravské a Václavovi hrabství lucemburské. R. 1352 matka dojednala Václavovi zvanému Český svatbu s Janou Brabantskou. Jana byla podruhé vdaná a o 15 let starší. Manželství zůstalo bezdětné. Václav měl dva levobočky. Manželství prý šťastné. Vesměs sídlili v Bruselu. Pěstovali lesk a okázalost, milovali hony, hostiny, taneční zábavy, hry v krty a kostky, pěstovali poezii, zvali zpěváky, Václav miloval turnaje ve vlastních i cizích krajích, tak jako jeho otec. Psal básně. Vztahy mezi Václavem a Karlem IV. byly velmi dobré a přátelské. Václav zemřel r. 1383.
Středa 18. 3.
Karel IV. – uč. s. 74 – 77
Pročíst příslušné stránky v učebnici, doplnit poznámky v pracovním listu v sešitě, naučit. Látka se považuje za probranou.
K přečtení – ne k naučení /pro zajímavost/
Karel IV.
Narozen 1316, ve třech letech roku 1319 se matka Eliška Přemyslovna uchýlila s dětmi na hrad Loket, kde ji přepadl Jan a odňal jí násilím malého Václava – budoucího Karla IV. Od té doby syn matku neviděl, o to víc na ní lpěl. Vězněn na Lokti a později na Křivoklátě. V 7 letech byl Karel poslán do Francie do Paříže jako synovec francouzské královny, sestry Jana Lucemburské Marie. R. 1344 markrabětem moravským.
Jeho rádcové: první pražští arcibiskupové: Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašimi, pak kancléř Jan ze Středy a šlechtic Bušek z Velhartic.
Chtěl omezit moc šlechty zemským zákoníkem Maiestas Carolina, pro vysoký odpor šlechty jej musel prohlásit za spálený.
Centrem Svaté říše římské se stal za císaře Karla IV. Norimberk. Karel tu nechal postavit katedrálu Panny Marie na místě židovské čtvrti, kterou nechal zlikvidovat. Na průčelí katedrály je umístěn orloj s pohyblivými figurkami, v čele sedí Karel IV. V poledne začne „divadélko“ – otevřou se v orloji dvířka zleva a zprava kolem Karla a vyběhne sedm kurfiřtů – volitelů císaře – a projdou kolem Karla, každý se před Karlem otočí čelem – to proběhne 3x. Zároveň trubači zvedají trubky a také se pohybují. V tomto chrámu se ženil 9letý Václav IV. s 8letou Johankou.
Karlštejn – Karel ho nechal r. 1348 zbudovat na místě, které bylo asi den jízdy od Prahy, v odlehlém lesním údolí. Nesloužil jako strážní hrad ani jako pevnost, byl to duchovní letohrádek. Král se tam uchyloval před světem. Po zvolení římským králem a císařem sem nechal umístit říšské korunovační klenoty. Karlštejn sloužil především pro Karlův osobní duchovní život, nechal sem umístit ostatkový poklad /ostatky svatých/. Karel byl sběratel relikvií. Meditoval v kapli sv. Kateřiny na Karlštejně /byla to jeho oblíbená svatá/, umístil tam prkno z már sv. Václava. Uvnitř deskových obrazů vytvořených Mistrem Theodorikem se skrývaly relikvie znázorněného svatého. Obrazy svatých jsou v kapli sv. Kříže.
V 50. letech se Čechám vyhnula první vlna moru, ale zemřela na ni Karlova sestra Guta – Jitka, manželka francouzského krále, a Karlova dcera Markéta, královna uherská.
Podporoval rybníkářství, staral se o lesy, byl proti jejich plenění. Podporoval řemeslo a obchod, obnovu dopravních cest. Cesta do Norimberka je dodnes známá jako Via Caroli – dnes je to dálnice, ale vede po stejné cestě jako ta za Karla IV. Největší stavební počin bylo Nové Město pražské – bylo to sídliště mimořádných rozměrů s 6 novými farnostmi a kláštery. V hladovém roce 1360 nechal na levém břehu Vltavy postavit kilometrovou hradební hladovou zeď.
Anna – dcera Karla IV. a Alžběty Pomořanské – se stala manželkou anglického krále Richarda II. Ta do Anglie přinesla legendu o sv. Václavu, legenda se stala populární a na jejím základě vznikla vánoční píseň o dobrotivém králi Václavovi
Nad jeho hrobem řekl Václav Raňkův z Ježova, že odchází Otec vlasti.
Tým specialistů na dně Vltavy. Potápěči vyfotili pilíř Juditina mostu. In www.seznamzpravy.cz 15. 1. 2019, 17.17, 1,5 min
Norimberk
Žije zde přes půl milionu obyvatel a je to 2. největší město Bavorska po Mnichovu. Prahu s Norimberkem a Mnichovem spojuje cesta zvaná Via Caroli pojmenovaná podle Karla IV., který po ní jezdil častokrát na koni. Norimberk bylo svobodné říšské město. Císařský norimberský hrad se stal nejvýznamnějším opěrným bodem Svaté říše římské. Byly zde vystaveny říšské klenoty. Celá řada císařů SŘŘ zvolila Norimberk jako svou rezidenci. Významné je období vlády císaře Karla IV., který Norimberk často navštěvoval a také zde nechal postavit některé důležité stavby, například kostel Panny Marie. Na říšském sněmu r. 1356 zde uveřejnil prvních 23 článků Zlaté buly a roku 1361 mu zde porodila jeho žena Anna Svídnická syna, pozdějšího krále Václava IV. Roku 1423 předal císař Zikmund říšské klenoty městu, kde byly do počátku 19. století. Největší rozkvět města je zaznamenán mezi roky 1470 a 1530, v té době patřil společně s Kolínem nad Rýnem a Prahou mezi tři největší města SŘŘ. Hitler si vybral Norimberk pro jeho výhodnou polohu jako město říšských stranických sjezdů NSDAP. Ve městě byly prostory pro pochody nacistů s pochodněmi. Za války byl Norimberk často cílem spojeneckých leteckých náletů. Ten z 2. ledna 1945 srovnal Norimberk se zemí a uvažovalo se, že se ty rozvaliny uklidí a postaví se nové město. Pak si ale dali Norimberští tu práci, poskládali ruiny domů a kostelů a město zdvihli ze země. Ve městě jsou tři významné kostely. První a nejstarší je katedrála bazilikálního typu sv. Sebalda. Začala být stavěna jako románská, dokončena byla jako raně gotická. Byla vzorem pro katedrálu sv. Laurenze. Je to velmi krásná katedrála. Karel IV. se tu ženil s půvabnou, prý velmi krásnou polskou princeznou Annou Svídnickou, bylo jí 17 let. Vchodové dveře mají nad sebou 2 tympanony – jeden s Karlem IV. a druhý s Annou Svídnickou. Tady křtili druhé dítě Václava. Protože první synek Václav /s Annou Falckou/ umřel v měsíci lednu na nachlazení, Karel z obavy o chlapcovo zdraví při křtu nechal kostel vytopit loučemi. Anna pak bohužel umřela při porodu dvojčat ve 23 letech. Na Hauptmarktu – Hlavním náměstí – nechal Karel IV. postavit Frauenkirche – Kirche Unsere Liebe Frau neboli kostel Panny Marie. Původně tu byla židovská čtvrť, Karel IV. potřeboval peníze na korunovaci římským císařem, tak šalamounsky povolil pogromy na židy –vydal rozhodnutí, že jsou chráněni až od následujícího dne – do té doby byla třetina židů pobita, zbytek utekl, dluhy židům byly smazány, domy pobořeny, uvolnily se stavební parcely, bylo postaveno náměstí a na náměstí tento kostel. Je to katedrála halového typu, je to jeden neoddělovaný prostor, je to stavba hutě Petra Parléře. Židé prchali např. do Prahy, které bylo židy považováno za bezpečné, protože tu byl jen jediný velký pogrom na židy. Na průčelí katedrály je umístěn orloj s pohyblivými figurkami, v čele sedí Karel IV. – moc povedený není, každá ruka jiná, ta s jablkem je větší a oteklá a dlaň je natažená, že stačí fouknout a jablko spadne. Je to pěkná podívaná, orloj je znovu polychromovaný, tedy hodně barevný a zlacený a vždy v poledne začne divadélko – tzv. Männleinlaufen – kdy se otevřou dvířka /zleva a zprava kolem Karla/ - vyběhne sedm kurfiřtů a projdou kolem Karla – každý se před Karlem otočí čelem – to proběhne 3x. Zároveň trubači zvedají trubky a sošky nad Karlem a kurfiřty se taky pohybují. V chrámu se ženil 9letý Václav IV. s 8letou Johankou. Třetí významnou katedrálou je sv. Vavřinec – Laurenz. Je to velký, krásný gotický kostel s množstvím gotických soch – jsou nově polychromované. Nejpozoruhodnější je zde tzv. Veitstoss = zavěšený „oltář“ Zvěstování Panny Marie – je dřevěný a polychromovaný – v kruhu stojí archanděl Gabriel a Panna Maria s holubicí na hlavě. Říká se mu andělský oltář.
PhDr Petr Čornej: Karel IV. profil osobnosti LŠH 2016
Středověk stanovil dospělost v 7 letech. Do 3 let stanoven věk nemluvnosti. Věkové rozdělení známe z Husových spisů. Otec odebral Václava v 3 letech. V 7 letech se dítě mělo zapojit do vzdělávání. To bylo normální. Václav neměl drsné dětství. /Zmínky o „drsném dětství“ známe jen ve vzpomínkách Václava, nebyl vězněn v kobce na Lokti – to by si ke královskému dítěti nedovolili. Václav uvedl, že nad jeho hlavou bylo okénko – to vedlo k pozdějšímu výkladu, že byl v kobce! – ale byly mu tři roky, byl vzrůstem malý, proto to okénko ve výšce…/.
Ve šlechtických rodinách /i královských/ se nevzdělávali jednotlivci, ale bylo těch dětí pohromadě víc /i děti úředníků… které byly kolem/.
Na Křivoklátě měl vychovatele. Víme toho málo. V 7 letech odjíždí do Francie – fr. dvůr byl nejkulturnější v západní Evropě. Jan učinil dobře. Paříž byla veliké město. Žádnou újmu Václav neutrpěl.
Známe Václavovy učitele i jejich plat. Učil se číst na obrázkové knížce s Pannou Marií. Píše o svém duchovním vzdělávání /číst, psát, počítat, jazyky/, nepíše o výuce tělesné a vojenské, kterou absolvoval, nevíme proč. Ale duchovní vzdělání bylo považováno za vyšší než tělesné.
14 let – věk označený za chlapectví. Do té doby měl získat základní vzdělání, stává se dospělým a právně zletilým. U dívek byla dospělost posunuta do doby, kdy byly schopny otěhotnět.
Václav přijal jméno Karel po strýci, ale také po Karlovi Velikém. Měl ve svých jménech zakódován politický program, který splnil. Zajímal se o filozofické, teologické, právnické záležitosti. Z tohoto hlediska celý život přistupuje k řešení problémů. Pier Roger de Rosier ho ve filozofických a teologických zájmech podporoval. Všiml si Karlovy mimořádné inteligence. Ostatní učitele Karel nejmenoval.
Do 24. roku – věk jinošství /dospívání/. Ve 14 letech ho otec poslal do Lucemburska – do rodového hrabství, malého, přehledného, tam se seznamoval s fungováním právního státního aparátu na malém území. Sem přijel s Markétou z Valois. Blanch je přezdívka, znamená „světlovlasá“. Nebyl tu dlouho, pokračuje do Lombardie a Toskánska. Jan tam pomýšlel na získání Tyrolska /Jana Jindřicha oženil proto s Markétou Maultasch/, nebylo to nic dobrodružného, ale chtěl napojit Tyrolsko, Lombardii… odklonit obchodní stezky do Čech – překazili to Wittelsbachové. Pokus o otravu Karla v Itálii je pravdivý. Chtěl ráno jít ke sv. přijímání nalačno. Ostatní jedli a byli otráveni. Byl tam v 17. roce věku pasován na rytíře a zúčastnil se bitvy. Rytířem se nikdo nerodil, pasovalo se buď před bitvou /jako Karel/ nebo po bitvě. Ale na jinocha někdo dával pozor, aby to přežil. V 17,5 roce přijíždí do Čech.
Vztah otec – syn: syn se vymezoval vůči otci. Nebylo to nic nepřirozeného. V osudových záležitostech drželi oba spolu.
Matka zemřela r. 1330 na TBC, možná bylo štěstí, že nebyl u matky a nechytil TBC, bylo to přemyslovské prokletí. V Itálii zvládl toskánštinu i lombardštinu a seznámil se s předrenesančním italským prostředím. Přátelství s Petrarcou.
Jinošství končilo ve 24 letech – u Karla r. 1340. R. 1341 se Karel stává Janovým spoluvládcem v českém státě. Nekorunovaným spolukrálem. /Jan v Montpelier podstoupil neúspěšnou operaci zeleného zákalu, neviděl, byl to politický handicap, král má být pro lid fyzicky schopný/. Pier Roger se tou dobou stává papežem Klimentem VI. Vybírá si Karla jako protikandidáta Ludvíku Bavorovi. Papež tehdy sídlil v Avignonu /ne v Římě/. Nebylo to přímo francouzské území, ale vévodství z Anjou. Karlovi vyčítali, že je papežovým mazánkem.
Věk 24 – 40: člověk je fyzicky i psychicky na vrcholu, je to mládí.
Věk 40 a dál: tzv. maturus– těží ze zkušeností.
V r. 1356 je Karlovi 40 let, je na vrcholu co se týče světské sféry moci. Je římským, českým, italským králem, římským císařem.
R. 1350 utrpěl vážný úraz, znovu byly přezkoumány ostatky PC tomografií. Proměnil jeho vizáž. Nevíme, co se mu stalo. Dává se to do souvislosti s turnaji, ale potvrzené to není. Utržena dolní čelist – vyrvána z pantů. Zlomení 3 obratlů. Byl hodně pomlácený. Zůstal mu předkus, když to všechno srostlo. Došlo k nachýlení hlavy a trupu na levou stranu. Dali ho dohromady praktičtí chirurgové /byli bez vzdělání, žádná univerzita/! 4 měsíce prokazatelně nevstal z lůžka, pil a jedl brčkem ze slámy, dali ho dohromady. Profesor Čihák řekl, že Karlovo tělo bylo tělem atleta. Nikdo se neodvážil napsat, co se stalo. Karel měl všechno pod kontrolou.V Itálii se šířily zprávy, že umřel, byl otrávený, je ochrnutý. Nepovedlo se zjistit VŮBEC nic. Nic nevyvracel. Žádné dementi.
Duchovní rozměr jeho osobnosti: rozeznával dvě roviny – základní /svět, který vidíme/ a symbolickou, duchovní /svět, který vnímáme, není úplný, směřuje k Bohu, k vyššímu světu/. Jen oba světy umožňují pochopit svět v celistvosti. Svět duchovní je skutečnější než ten, který vnímáme.
Vnímal svět filozoficky: každá část celku má svou samostatnou funkci, ale život funguje jako část celku. I lidská společnost tvoří celek, stavy jsou části celku. Lidská společnost se má přiblížit harmonickému stavu a přibližovat se dokonalé boží společnosti.
Politik a státník: byl až úzkostlivě zodpovědný. Kraloval v duchu sv. Augustina = to znamená sloužit Bohu, je mu zodpovědný. Bůh je nejvyšší autorita, které se budou při posledním soudu všichni zodpovídat.
Jako český král skládá účty sv. Václavovi. Proto svatováclavská koruna. Sv. Václav ji panovníkovi propůjčuje jen na 1 den korunovace, pak se Václavovi vrací na hlavu. Měl to promyšlené i v rovině ceremoniální.
Absolvoval 6 korunovací, aby je měl úplné. Aby nikdo nemohl zpochybnit jeho právo vládnout. Římským králem byl korunován 2x /poprvé nebyli shromážděni všichni kurfiřtové/. Karel se nechal korunovat i burgundským králem v Aarles. Italskou korunu dostal v Miláně. Nechává odvézt burgundského svatého Zikmunda do Prahy a svému 2. synovi dává jméno Zikmund.
Majestas Carolina – měla být ústavou českého státu.
Za Jana Lucemburského silné hnutí valdénských /hl. Jindřichův Hradec/ - bylo upáleno 200 lidí pro kacířství – všichni musí být křesťané, aby byli spaseni. Karel má představu křesťanské Evropy. České království má být nejkřesťanštější.
Stáří: i ve středověku nastupovalo individuálně – od 50 let a výš.
Věk po 80. roce Hus zařazoval do věku demence.
Karel ve věku 62 let jede do Francie, hlásí se jeho neduhy, absolvuje jednání o střední Evropě, prosadí návrat papeže do Říma, aby byl řád. Karel se ale také jede rozloučit s místem svého jinošství, byl tam rád. Bolí ho záda. Nosí ho po hrobech mrtvých. Potká se s Isabellou /sestrou Blanky/, oba se rozplakali, vzpomínali na dětství.
Jaký Karel byl: shromažďoval kolem sebe lidi vzdělané, vytáhl i neurozené, když rozpoznal jejich talent /Jenštejn, Očkové – Jan Očko z Vlašimi – přídomek z Vlašimi nikdy nepoužíval, to až jeho příbuzní/. Jenštejny i Očky považoval za své přátele, i když byli neurození. Nebyl suchar, měl smysl pro přátelství.
Vztah k Janu Milíči: Jan se vzdal úřadu a rozhodl se po vzoru Konráda Waldhausera žít příkladným životem kazatele. Waldhauser kázal německy a latinsky. Milíč taky ,ale i česky a moravsky /posmívali se mu, že mluví hanácky/. Napravil 200 pražských nevěstek – svědčí o jeho charismatu, získal od „bordel mamá“ na smrtelné posteli její domy a přeměnil to na „Jeruzalém“. Z iniciativy Milíčových posluchačů vznikla Betlémská kaple.
Těžké Karlovo dětství = mýty.
Vztah k ženám – taky mýty. Snažil se chovat důstojně a dbal na to, aby se nenechal ovládnout vášněmi. Pletl provázky, aby nevybuchl. Lucemburkové byli cholerici. Jan Očko z Vlašimi byl Karlův přísný učitel, Karel mu ve vzteku vypíchl oko, proto si ke jménu dával Očko, Karel se to snažil později odčinit ? Ing. Petr Chotěbor, hl. architekt Pražského hradu, to zpochybňuje, v triforiu je zobrazen s oběma očima, přiklání se k oční vadě.
Židé: r. 1349 v Toulouse začaly pogromy za morové epidemie a že za to mohou /papež i Karel upozorňoval, že židé umírají taky!/ V Norimberku nechal postavit Frauenkirche – kulturní překlenování - na místě židovského města. Neměl peníze, tak platil „v židech“ – davová hysterie rozpoutala pogromy. Nedal pokyn k pogromům.
Vztah k české zemi je vztah teritoriální, ne národnostní. Je panovníkem všech.
Jan Jindřich byl pojmenován po Janovi a dědovi Jindřichovi – je to až 3. syn.
Silný kult Václava – překoná pověrčivost a i 2. syn dostává jméno Václav.
Blanka se okamžitě pod Karlovým tlakem začala učit německy a česky – byly to oba říšské jazyky – okamžitě si získala Pražany. Na rozdíl od Beatrix Bourbonské, 2. manželky Jana Lucemburského - ta to odmítla, nebyla přijata, Jan se to snažil vylepšit jménem Václav pro jejich syna – marně.
Úterý 24. 3.
Černá smrt a papežské schizma – uč. s. 82 - 83
Pročíst příslušné stránky v učebnici, napsat poznámky podle pracovního listu do sešitu, naučit. Látka se považuje za probranou.
Středa 25. 3.
Nemocná církev a cesta k jejímu uzdravení – s. 84 – 85
Pročíst příslušné stránky v učebnici, napsat poznámky podle pracovního listu do sešitu, naučit. Látka se považuje za probranou.